Žijeme jen jednou...

2.kapitola - Jamesovy slušivé parohy

"Au moje hlava." Zašeptala jsem s námahou. Pomalu jsem se zvedla a chtěla jsem se mrknout na budík, abych zjistila kolik je hodin (to jste nečekali že??? J ). Dneska nikam nejdu, takhle mě nebolela hlava od … no to je jedno. Připadám si jak po flámu. Po chvíli, ve které jsem skoro znovu usnula jsem vééééééééééélmi pomalu otevřela oči…Tohle přece není můj pokoj. Byla jsem v nějakém pokoji s několika postelemi povlečenými bíle. Podívala jsem se na sebe…Tohle přece není moje pyžamo.To je teda divný... V posteli nalevo ode mne ležela Jana a naproti mně Katka. To místo je mi nějak povědomé … "Už jste se probudila slečno… tady máte lektvar proti bolení hlavy a na stolku máte večeři. Profesor Brumbál se na vás po večeři příjde podívat." "Děkuju madam Pomfreyová. Já jsem Isabella Greenová." Nevím co mě to napadlo představit se jako Isabella Greenová, ale prostě mi to připadalo správné. "Kdybyste něco potřebovala najdete mě na večeři ve Velké síni." řekla a usmála se.Jen co se za ní zabouchly dveře začala jsem hysterčit. Co mám jako říct Brumbálovi? Dobrý den já jsem z jiného světa… víte v mém světě jste jen mrtvá postava z knihy…Jo to mu řeknu a on mě pošle do cvokárny…Né že bych to nepotřebovala, ale … jsem v háji! V záchvatu beznaděje jsem se rozhlédla po místnosti. Na skříňce vedle mé postele bylo poskládáno moje oblečení. Určitě tam někde je můj mobil.Nejsem nějak moc sobecká?Můj mobil...moje oblečení...Jsem to ale sobec! Prohledávala jsem kapsy, ale mobil nikde. "Do háje!" zařvala jsem.Okradli mě ti ...kdo vlastně?V poslední kapse jsem našla hůlku, nějaký přívěsek a klíček s vyrytým číslem 725. "No super." Povzdechla jsem si ironicky a zamířila směrem ke koupelně. Oblékla jsem se a v rámci možností upravila…Upřímně vypadala jsem hrozně a ta bolest hlavy byla otřesná. Teď ať Brumbál klidně příjde už aspoň nemám pyžamo. Vrátila jsem se do pokoje a vypila lektvar… "To je hnus fůj kdo takový sajrajty vaří?" prskala jsem. Až po několika minutách jsem si uvědomila, že ta bolest hlavy vážně zmizela! "Katko vstávej!" zavolala jsem směrem ke své nejlepší kámošce. Katka sebou trhla a naštvaně se zeptala: "Co je?" "Jestli myslíš den tak to nemám tušení, ale řekla bych, že máme průšvih." Katka už se úplně probrala a nechápavě se dívala kolem. "Jo je to bradavická ošetřovna.Támhle," ukázala jsem na skříňku vedle její postele, "máš oblečení a když prohledáš kapsy najdeš pár zajímavých věcí. Pokud ti můžu poradit, tak se převleč má sem přijít Brumbál." Katka zmizela v koupelně a já se snažila vzbudit Janu. "Jano vstávej." "Hmm." "Vstávej." "No jo co je?" Jana si protřela oči a sedla si. Katka vyšla z koupelny a právě se chystala něco říct když… se otevřely a rychle zase zavřely dveře.

Na tuhle scénu v životě nezapomenu… Severus Snape stál zády ke dveřím se zavřenýma očima a se sepjatýma rukama si šeptal: "Ať vypadnou! Prosím ať vypadnou." Jana se smíchy válela po posteli a Katka jen zmateně stála. "Ehm promiň, ale co tu děláš?" zeptala jsem se a snažila se nesmát. "Já…já…já…" koktal úplně rudý v obličeji. "Schováváš se tu?" napověděla jsem mu. "N-no jo …" řekl Severus právě, když se znovu rozletěly dveře. "Ale, ale Srabusi proč si před náma utekl? Chyběl jsi nám!" zavolal zvesela James Potter, rozhlédl se po pokoji a když nás spatřil automaticky si rukou rozcuchal vlasy a vyslal na Severuse jakési kouzlo, kterým ho odhodil na zeď. Než jsem stihla cokoli říct Katka držela v ruce hůlku a mířila s ní na Jamese. "Co si o sobě jako myslíš? Ne víš co počkej nechci to vědět…Omluv se!" "Nikdy!" Kdyby se mě James zeptal, tak bych mu řekla, že se má radši omluvit, protože naštvat Katku není dobrej nápad :-). James se, ale nezeptal a tak musel nést následky…Katka mávla hůlkou a James měl náhle hezké velké parohy. "Hej co blbneš nech Jamese na pokoji!" zařvala Jana. "Ale Jano vždyť mu to sluší!" bránila se Katka. Severus se mezitím zvedl a stejně jako Sirius jen nechápavě přihlížel . "Ty jsi fakt hnusná!" vyštěkla Jana a zatvářila se zhnuseně. "Držte huby!" zařvala jsem naštvaně. Jak jim mám asi říct tu pohádku pro Brumbála, když se tu dohadujou jako malé děti?! "Jenny jdi se převlíct, za chvíli příjde Brumbál, ale jestli tu před ním chceš poskakovat v pyžamu?" doufala jsem, že Jana pochopí a nebude se vyptávat, proč jí říkám Jenny. "Ale…" začala protestovat. "Jdi!" přikázala jí rázně Katka, která zřejmě pochopila, že mám něco v plánu. "Amy odčaruj Jamesovi ty parohy. Sice souhlasím, že mu sluší, ale nic se nemá přehánět, navíc si myslím, že by s nima neprošel dveřma a já tu s ním trčet nebudu!" vykřikla jsem zhrozeně. "Máš pravdu."odsouhlasila to Katka a odčarovala Jamesovy slušivé parohy. "Já vím." Řekla jsem a nasadila samolibí výraz. "Nechtěli by jste odejít?" zeptala jsem se kluků, kteří stále připitoměle koukali. "Co?" zeptal se James. Podívala jsem se na strop a pokoušela jsem se tam najít spásu… nepomohlo to a tak jsem nasadila výraz typu "všichni jste idioti jenom já jsem úžasná". "O-D-E-J-Í-T!" hláskovala jsem to co nejpomaleji. "Jo jasně." Usmál se Severus a... zdrhnul. Prošla jsem kolem Siriuse a nenápadně zašeptala: "V 11 v KNP?" přikývl, demetně se usmál a odešel. "Tohle vám dvěma nedaruju." řekl naštvaně James a pokusil se nás zabít pohledem. "Nemusíš mi nic dávat, já od TEBE totiž nic nechci." Usmála se sladce Katka. "Aurevoir Paroháči." rozloučila jsem se s Jamesem a konečně jsem se pustila do večeře. "Paroháč" odešel a práskul za sebou dveřma. "Já mám hlad." Řekla Katka a začala hltat večeři…

Doufám, že se vám ta povídka líbí. Vím, že tahle kapitola je tak nějak o ničem ale časem se to snad spraví…Chtělo by to komenty ne?Když bude aspoň 1 koment tak se dneska pokusím ještě něco přidat jinak na to kašlu!

                                                   Pápá vaše Isa