4.kapitola-Kde je KNP?
19. 2. 2008
4.kapitola- Kde je KNP?
Dostat se z místnosti tiše nebyl ani tak velký problém jako najít KNP (komnatu nejvyšší potřeby).Zkuste se orientovat v obrovským hradu, kde jste v životě nebyli (ostatně by bylo blbé říkat po smrti, když ještě žiju :-) ) ještě k tomu, když je tma jak v pytli!Asi by to chtělo baterku,ale kde ji vzít?Mysli Iso kde je KNP? Někde nahoře.-Teda to je inteligentí.-Díky.-To bylo myšleno ironicky ty pako!- Já vím.-Ne nevíš pako.-Jdi do háje-Kudy?-Přímo za nosem...Takže krok jedna je dostat se do vstupní síně!
Už nejmíň hodinu jsem se zmateně poflakovala po chodbě a ještě jsem neobjevila ani vstupní síň.To je na zblbnutí připadám si jako v labyrintu a to jsem nikdy v žádným nebyla!Už jsem se asi vážně zbláznila.Hele obraz!
"Omlouvám se, že ruším, ale kudy se dostanu do vstupní síně prosím."zeptala jsem se nejistě obrazu jakési postarší dámy v bílé paruce.
"Děvče,děvče jak to, že se tu v noci poflakuješ po chodbách?" vyjela na mě naštvaně.
"Víte já jsem tu nová a zabloudila jsem."snažila jsem se to urovnat.
"No dobře snad se pro jednou nic nestane, když ti poradím...ale musíš mi slíbit, že se za mnou příjdeš někdy podívat.To víš hrozně se nudím..."
"Moc vám děkuju."
"Říkej mi Hildo a ty jsi?"
"Isabella Greenová."odpověděla jsem a bojovala s obrovskou touhou říct cizí jméno.
"Dobře Isabello kam že to potřebuješ?"zeptala se už přívětivě Hilda.
"Do vstupní síně."
"Jdi rovně pak 2krát do leva a jednou do prava."
"Děkuju."
Konečně jsem se díky Hildě dostala do vstupní síně a přemýšlela co dál...
Myslím, že KNP je v šestým patře naproti nějakýmu gobelínu s tančícími troly nebo čím...
Stoupala jsem pořád vzhůru a dodnes mám pocit, že ty schody jsou snad nekonečný...ale dostala jsem se tam kam jsem chtěla a to je nejdůležitější.Hodinky mám kdo ví kde ... kolik asi může být?No co i kdybych šla pozdě tak co?Třikrát jsem prošla kolem zdi naproti gobelínu a hele!Kde se vzaly tu se vzaly objevily se tam dveře.Už jen čistě ze zvědavosti jsem vzala za kliku a otevřela je.Vešla jsem do malého pokojíčku s oranžovýma stěnama, dvěma oranžovými křesly , stlokem a krbem.Ha a byla jsem první!Už zase jsem se zamyslela kolik asi může být hodin a hele objevily se tam hodiny!
"22:59 no vida přesná jako hodinky."pochválila jsem se a zamířila k jednomu z křesel.(Když tak nad tím přemýšlím né každý hodinky jsou přesný.)
Nevím jak je to možné, ale snad únavou, snad nudou jsem usnula.
Když jsem se ve 23:33 konečně s trhnutím vzbudila seděl už naproti mě Sirius a s mírným úsměvem si mě prohlížel.
"Ježiš sorry já usnula.Měl jsi mě vzbudit!..."spustila jsem naštvaně.
"Já... nechtěl jsem tě budit.Proč jsi chtěla, abych přišel?"zašeptal provinile.
"Já vlastně nevím... třeba jsem tě chtěla vidět?"zeptala jsem se spíš sama sebe.
"Takže nemáš nic v plánu?"usmál se záhadně.V předzvěsti něčeho šíleného jsem měla říct ne, ale jak to tak bývá já to odsouhlasila...
"Dobrá tak pojď."Vstal a chytl mě za ruku.
Bloudili jsme chodbami a tiše si povídali, asi by to byl velkej problém kdyby nás někdo načapal, ale ten večer nám přálo štěstí...aspoň ze začátku.
Až ve vstupní síni mi došlo, že míříme ven!Tak to je mazec...
Abych řekla pravdu nejsem zrovna nejodvážnější ale vidina ledové prosincové noci mě lákala až nebezpečně...
Omlouvám se že to tady ukončím ale chtěla bych aby to ostatní bylo v další kapitole.Vím že tahle je jaksi o ničem ale co se dá dělat?Za komenty se zlobit nebudu a možná sem ještě něco hodím ale to není jisté...
Pá Isa
Dostat se z místnosti tiše nebyl ani tak velký problém jako najít KNP (komnatu nejvyšší potřeby).Zkuste se orientovat v obrovským hradu, kde jste v životě nebyli (ostatně by bylo blbé říkat po smrti, když ještě žiju :-) ) ještě k tomu, když je tma jak v pytli!Asi by to chtělo baterku,ale kde ji vzít?Mysli Iso kde je KNP? Někde nahoře.-Teda to je inteligentí.-Díky.-To bylo myšleno ironicky ty pako!- Já vím.-Ne nevíš pako.-Jdi do háje-Kudy?-Přímo za nosem...Takže krok jedna je dostat se do vstupní síně!
Už nejmíň hodinu jsem se zmateně poflakovala po chodbě a ještě jsem neobjevila ani vstupní síň.To je na zblbnutí připadám si jako v labyrintu a to jsem nikdy v žádným nebyla!Už jsem se asi vážně zbláznila.Hele obraz!
"Omlouvám se, že ruším, ale kudy se dostanu do vstupní síně prosím."zeptala jsem se nejistě obrazu jakési postarší dámy v bílé paruce.
"Děvče,děvče jak to, že se tu v noci poflakuješ po chodbách?" vyjela na mě naštvaně.
"Víte já jsem tu nová a zabloudila jsem."snažila jsem se to urovnat.
"No dobře snad se pro jednou nic nestane, když ti poradím...ale musíš mi slíbit, že se za mnou příjdeš někdy podívat.To víš hrozně se nudím..."
"Moc vám děkuju."
"Říkej mi Hildo a ty jsi?"
"Isabella Greenová."odpověděla jsem a bojovala s obrovskou touhou říct cizí jméno.
"Dobře Isabello kam že to potřebuješ?"zeptala se už přívětivě Hilda.
"Do vstupní síně."
"Jdi rovně pak 2krát do leva a jednou do prava."
"Děkuju."
Konečně jsem se díky Hildě dostala do vstupní síně a přemýšlela co dál...
Myslím, že KNP je v šestým patře naproti nějakýmu gobelínu s tančícími troly nebo čím...
Stoupala jsem pořád vzhůru a dodnes mám pocit, že ty schody jsou snad nekonečný...ale dostala jsem se tam kam jsem chtěla a to je nejdůležitější.Hodinky mám kdo ví kde ... kolik asi může být?No co i kdybych šla pozdě tak co?Třikrát jsem prošla kolem zdi naproti gobelínu a hele!Kde se vzaly tu se vzaly objevily se tam dveře.Už jen čistě ze zvědavosti jsem vzala za kliku a otevřela je.Vešla jsem do malého pokojíčku s oranžovýma stěnama, dvěma oranžovými křesly , stlokem a krbem.Ha a byla jsem první!Už zase jsem se zamyslela kolik asi může být hodin a hele objevily se tam hodiny!
"22:59 no vida přesná jako hodinky."pochválila jsem se a zamířila k jednomu z křesel.(Když tak nad tím přemýšlím né každý hodinky jsou přesný.)
Nevím jak je to možné, ale snad únavou, snad nudou jsem usnula.
Když jsem se ve 23:33 konečně s trhnutím vzbudila seděl už naproti mě Sirius a s mírným úsměvem si mě prohlížel.
"Ježiš sorry já usnula.Měl jsi mě vzbudit!..."spustila jsem naštvaně.
"Já... nechtěl jsem tě budit.Proč jsi chtěla, abych přišel?"zašeptal provinile.
"Já vlastně nevím... třeba jsem tě chtěla vidět?"zeptala jsem se spíš sama sebe.
"Takže nemáš nic v plánu?"usmál se záhadně.V předzvěsti něčeho šíleného jsem měla říct ne, ale jak to tak bývá já to odsouhlasila...
"Dobrá tak pojď."Vstal a chytl mě za ruku.
Bloudili jsme chodbami a tiše si povídali, asi by to byl velkej problém kdyby nás někdo načapal, ale ten večer nám přálo štěstí...aspoň ze začátku.
Až ve vstupní síni mi došlo, že míříme ven!Tak to je mazec...
Abych řekla pravdu nejsem zrovna nejodvážnější ale vidina ledové prosincové noci mě lákala až nebezpečně...
Omlouvám se že to tady ukončím ale chtěla bych aby to ostatní bylo v další kapitole.Vím že tahle je jaksi o ničem ale co se dá dělat?Za komenty se zlobit nebudu a možná sem ještě něco hodím ale to není jisté...
Pá Isa
Bezva
(AnnaRakouska, 19. 2. 2008 19:09)