5.kapitola - Zapovězený les
24. 2. 2008
5.kapitola - Zapovězený les
"Siriusi kam přesně jdeme?" zeptala jsem se tiše.
"No... do prasinek?" odpověděl nejistě.
"Co tam? Je noc všude bude zavřeno a jestli nás tam někdo nachytá tak jsme v průseru." namítla jsem tiše.
"Asi máš pravdu." zamyslel se nad tím.
"Co takhle jít do Zapovězeného lesa?" nabídla jsem a hned co jsem to dořekla měla jsem 100 chutí se pořádně vyfackovat.Isabello ty jsi největší idiot jakýho znám!
"Nebojiš se?"
"Proč? Když jdu s tebou..."Bože,Bože já s ním flirtuju no chápete to?
"Tak jdem?" zatvářil se sebejistě.
"Že váháš!" vyhrkla jsem nadšeně a snažila se pochopit co se to se mnou do háje děje?
Šli jsme po nějaké poměrně široké lesní pěšině, byla mi dost velkám zima a buďme realisti měla jsem hroznej strach.V jednu chvíly jsem se přistihla jak držím Siriuse za ruku... a v další jsme se líbali.No označila bych to jako rychlý sled událostí...
Když jsme se od sebe s úsměvem odlepili pokračovali jsme v cestě.Nějak sem měla pocit,že ani jeden z nás neví kam máme namířeno ale bylo mi to jedno.Došli jsme na paseku zalitou sluncem a chvíli se jen tak kochali pohledem.Teda spíš bych měla říct, že já jsem se kochala pohledem protože Sirius se znovu snažil získat pro sebe mé rty...
Určitě by to mohlo být ještě hodně romantické, ale podle hesla "nic netrvá věčně" se na paseku vrhlo pět nejpodivnějších a nejděsivějších zvířat jaké jsem kdy viděla....Každé z těch zvířat vypadalo jako šest metrů dlouhá puma s obrovskými zahnutými zuby a blanitými křídly.Bezděčně jsem vyjekla a přitiskla se k Siriusovi, který příšerně zbledl a vypadalo to že sebou sekne.To by mi tak ještě chybělo!
"Jak jste se opovážili vejít do našeho lesa?!" rozkříčelo se na nás jedno z těch podivných zvířat.
"Promiňte nevěděli jsme že to je váš les." odhodlala jsem se zašeptat, protože jak bylo vidět Sirius toho nebyl schopen.
"Dnes vás ještě necháme odejít, ale jestli sem ještě někdo z vás vkročí nebo se někomu o nás zmíní jste mrtví!"
"Ano." zamumlala jsem poslušně a zdrhla.Slyšela jsem za sebou Siriusův zrychlený dech a strachy jsem nedokázala reálně myslet.Né že bych to normálně dokázala...
I když už jsme vyběhli z lesa, nedokázala jsem zastavit, běžela jsem až do KNP.Vím byl to risk zvláště když jsme oba supěli a nemohli popadnout dech...Zdrceně a zadýchaně jsem dopadla do křesla a doufala že plíce se nerozhodly dát si dovolenou a vyletět z hrudního koše.
"No myslím,...... že jdu spát.....pro dnešek toho bylo až dost.." vyhrkla jsem a pomalu se zvedla.
"To mi nedáš ani dobrou noc?" zatvářil se uraženě.
"Ach jistě promiň dobrou noc Tichošlápku." rozesmála jsem se a odešla.Samozřejmě vím o co mu šlo ale proč mu to ulehčovat...?Podle všech mě známých skutečností je to hroznej děvkař a to přece nemůžu nechat jen tak ne?
Pokračování příště!!!!!!!!!!
No tak jak se vám to líbí? Abych pravdu řekla nejsem s touhle kapitolkou nijak moc spokojená , ale jako autorka to nedokážu moc dobře posoudit...takže ... JE TO VE VAŠICH RUKOU!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pá Isa :-)
P.S. další kapitola bude k nic není jak se zdá... ju?
"Siriusi kam přesně jdeme?" zeptala jsem se tiše.
"No... do prasinek?" odpověděl nejistě.
"Co tam? Je noc všude bude zavřeno a jestli nás tam někdo nachytá tak jsme v průseru." namítla jsem tiše.
"Asi máš pravdu." zamyslel se nad tím.
"Co takhle jít do Zapovězeného lesa?" nabídla jsem a hned co jsem to dořekla měla jsem 100 chutí se pořádně vyfackovat.Isabello ty jsi největší idiot jakýho znám!
"Nebojiš se?"
"Proč? Když jdu s tebou..."Bože,Bože já s ním flirtuju no chápete to?
"Tak jdem?" zatvářil se sebejistě.
"Že váháš!" vyhrkla jsem nadšeně a snažila se pochopit co se to se mnou do háje děje?
Šli jsme po nějaké poměrně široké lesní pěšině, byla mi dost velkám zima a buďme realisti měla jsem hroznej strach.V jednu chvíly jsem se přistihla jak držím Siriuse za ruku... a v další jsme se líbali.No označila bych to jako rychlý sled událostí...
Když jsme se od sebe s úsměvem odlepili pokračovali jsme v cestě.Nějak sem měla pocit,že ani jeden z nás neví kam máme namířeno ale bylo mi to jedno.Došli jsme na paseku zalitou sluncem a chvíli se jen tak kochali pohledem.Teda spíš bych měla říct, že já jsem se kochala pohledem protože Sirius se znovu snažil získat pro sebe mé rty...
Určitě by to mohlo být ještě hodně romantické, ale podle hesla "nic netrvá věčně" se na paseku vrhlo pět nejpodivnějších a nejděsivějších zvířat jaké jsem kdy viděla....Každé z těch zvířat vypadalo jako šest metrů dlouhá puma s obrovskými zahnutými zuby a blanitými křídly.Bezděčně jsem vyjekla a přitiskla se k Siriusovi, který příšerně zbledl a vypadalo to že sebou sekne.To by mi tak ještě chybělo!
"Jak jste se opovážili vejít do našeho lesa?!" rozkříčelo se na nás jedno z těch podivných zvířat.
"Promiňte nevěděli jsme že to je váš les." odhodlala jsem se zašeptat, protože jak bylo vidět Sirius toho nebyl schopen.
"Dnes vás ještě necháme odejít, ale jestli sem ještě někdo z vás vkročí nebo se někomu o nás zmíní jste mrtví!"
"Ano." zamumlala jsem poslušně a zdrhla.Slyšela jsem za sebou Siriusův zrychlený dech a strachy jsem nedokázala reálně myslet.Né že bych to normálně dokázala...
I když už jsme vyběhli z lesa, nedokázala jsem zastavit, běžela jsem až do KNP.Vím byl to risk zvláště když jsme oba supěli a nemohli popadnout dech...Zdrceně a zadýchaně jsem dopadla do křesla a doufala že plíce se nerozhodly dát si dovolenou a vyletět z hrudního koše.
"No myslím,...... že jdu spát.....pro dnešek toho bylo až dost.." vyhrkla jsem a pomalu se zvedla.
"To mi nedáš ani dobrou noc?" zatvářil se uraženě.
"Ach jistě promiň dobrou noc Tichošlápku." rozesmála jsem se a odešla.Samozřejmě vím o co mu šlo ale proč mu to ulehčovat...?Podle všech mě známých skutečností je to hroznej děvkař a to přece nemůžu nechat jen tak ne?
Pokračování příště!!!!!!!!!!
No tak jak se vám to líbí? Abych pravdu řekla nejsem s touhle kapitolkou nijak moc spokojená , ale jako autorka to nedokážu moc dobře posoudit...takže ... JE TO VE VAŠICH RUKOU!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pá Isa :-)
P.S. další kapitola bude k nic není jak se zdá... ju?
:-)
(AnnaRakouska, 25. 2. 2008 11:42)