Žijeme jen jednou...

Ahoj lidi hele sorry ale lepší něco než nic ne? Já fakt nemám čas psát to celý...
Jo a stou minulou kapitolou jsem to ukončila a nepsala druhou část protože jsem jaksi změnila pár věcí a tam by mi to nedávalo smysl... Takže zase pro Annu protože jediný komentář je od ní.... (myslím tím jediný komentář k téhle povídce ju?)

8.kapitola - Amnézie
Kdo jsem? Kde jsem? A co tu dělám? Honily se mi hlavou nejasné myšlenky... Bolí mě hlava. Ale ksakru kdo jsem? Au to bolí... Otevřela jsem oči a překvapeně zjistila že je tma nejasně jsem si uvědomovala, že je to divné přece by neměla být tma... Když jsem co? Nevím nepamatuju si to jsem ... jsem v háji! Kolem mě spousta bílých postelí, že by nemocnice? Né to je hloupost v nemocnici jsem sice ještě neležela ale rozhodně to tam tak nevypadá. Tak kde to jsem? Nevím jestli jsem předpokládala, že jsem v místnosti sama ale asi jsem byla příliš zmatená, proto jsem se strašně lekla, když se vedle mě ozvaly nějaké hlasy....
"Is jsi v pohodě?" zeptala se mě nějaká holka.
"Is to jsem asi já že?" ujišťovala jsem se.
"Jo, ty si to nepamatuješ?" zděsil se nějaký kluk, kterému bych rozhodně doporučila koupit si hřeben.
"Nepamatuju... a kdo jste vy?" vyptávala jsem se.
"Já jsem Jenny, to je James a tohle Sirius." řekla ta holka. James byl ten hrozně rozcuchaný a Sirius hrozně hezkýkluk, který seděl v koutě takže jsem si ho před tím nevšimla.
"A co... co tu děláte a co tu dělám já?"
"Měla jsi ehm nehodu..." zamumlal nejistě Sirius. Nevím proč ale tak nějak podvědomě jsem věděla že lže.
"Lžeš." řekla jsem nekompromisně. Všichni se na sebe trochu nejistě podívali a mlčeli. Naštvalo mě to... hrozně mě to naštvalo, ale co s tím? Všechno se rozplynulo a já znovu ztratila vědomí.
***
Už zase tolik otázek kdo jsem?, kde jsem?,proč tu jsem?...Já se z toho asi zblázním. Zase jsem otevřela oči, ale tentokrát bylo světlo. Tipovala bych to tak na poledne. Musela jsem pivřít oči, abych vůbec něco viděla. Bylo to k ničemu stejná místnost a tentokrát dokonce prázdná! Ani vidu,ani slechu po po pobledlé Jenny, rozcuchaném Jamesovi a překrásném Siriusovi. Zajímalo by mě jestli jsem s tím klukem někdy něco měla? No kéž by... Víte jak se to říká mi o vlku a vlk ...
"Ahoj." usmál se.
"Ahoj." pozdravila jsem taky.
"Pořád si nic nepamatuješ?" zeptal se.
"Ne." odpověděla jsem stručně.
"Víš já chtěla bych se na něco zpetat..." nadhodila jsem nesměle.
"Klidně se ptej." usmál se Sirius.
"No víš měli jsme spolu někdy něco?" začervenala jsem se. Čekala jsem že hned odpoví, ale on se zamyslel a tvářil se zmateně. No myslím, že to byla hloupá otázka ale mě to v tu chvíli zajímalo. Tehdy mi bohužel nebylo souzeno získat odpověď protože dovnitř vtrhla nějaká žena podezřele připomínající zdravotní sestru a začala Siriuse vyhazovat... Mlela něco jako že nějaká slečna Greenová potřebuje klid. Hmmm zvláštní zajímalo by mě kde ta slečna je??? já myslela, že jsem tu sama.
"Bolí vás něco?" otočila se na mě.
"Ne já myslím že ne... ale víte já si nic nepamatuju!" vyhrkla jsem zoufale. Ta žena se trochu zamračila a začala si mumlat nějaká kouzla. Pak odešla... a nechala mě napospas mím myšlenkám...
Takže konečně je tu konec lidi.... vím trvalo mi to děsně dlouho ale ... to víte no... je mi to fakt líto...
 Pá Is :-)